Monday, October 15, 2012

“Don’t go out in Those Hills. There are Dogs Out There.”

V aktualnom vydani Runner's World je zaujimavy clanok o utoku asi 6 pitbullov na skupinku bezcov v Californskych kopcoch. Cely utok trval nejakych 15 minut, ale nastastie to vsetci to prezili, akurat dvaja chalani skoncili dooost velmi dohryzeni....fotky hovorili za vsetko. Bolo to rozpisane asi na 15 stranach, detailne vykresleny zapas o zivot...ale zase, povedzme si pravdu, dalo by sa to aj na 4 strany zhrnut a mozno by to ani nebolo cele tak velmi nudne.



(bohuzial, na nete ten clanok neviem najst, tak aspon prikladam screenshot z ipadu. Detaily zraneni radsej vynecham, keby sem nahodou zabludila nejaka slabsia povaha). 

Ale pointa je, ze ma to primelo este viac sa nad tymi potvorami usatymi zamyslat. Kym som zil v CR, tak som to vobec neriesil. Obcas nejaky cokel niekde pobehoval, ale vacsinou bol pri nom majitel a ja som mal pokoj. Ale tu v Andaluzii sa citim ako v Rumunsku - psov na mariu vela, voditka ludia nepoznaju, kazdy pes (aj tie male potkany) sa po mne rozbehne...ale najhorsie su tie chajdy medzi dedinami postavene pri prasnych cestach. Plot maju len tak orientacny, aby sa nepovedalo, psy spavaju casto na ceste a co teraz? Bezat okolo takeho spiaceho chlpaca moze byt osudova chyba - ho vyplasim, zobudim a verim, ze prve, co ho napadne, je zahryznut sa mi do litka. Uz som jednu oblubenu trasu skrtol zo zoznamu, lebo minule ma sice pastier zachranil od utoku svojich psov, ale tie sa potom este asi kilometer motali v tesnom zavese...a ja som iba dumal, ze ci som niekomu povedal, kam som isiel dnes behat...este raz som sa tam vybral, ale ked som zbadal na ceste tri spiace "kone" (fakt to boli obludy velke), tak som to radsej rychlo otocil a dufal, ze ma po vetre nezacitili...nastastie nezacitili :)

A tak v poslednej dobe rozmyslam, ze kade behat a co pripadne robit? Domaci, ktori sa radi prechadzaju medzi dedinami, nosia so sebou palice. Ale, behavat s palicou? Co ja viem...napadlo ma este nosit so sebou piraty a zapalky, ako za starych cias na horskych turach proti medvedom, ale neviem, ako rychlo by som bol schopny to pouzit. Rychle nohy su proti psom asi tiez zbytocne a kde by som ich nakoniec zobral, ze? Takze, nejake napady?


OK, to len tak na uvod, na odradenie citatela :) Inac tyzden podla planu, 80km. Najhorsi beh bola utornajsia dvojsmerka, teda najma ten navrat domov. Predsa len, 35'C + slniecko je vrazedna to kombinacia. Vo stvrtok som mal povodne naplanovanu 25ku, ale kedze som bol na sluzobke a cely den som mal nabity, musel by som vstavat pred 5:00. Co by nebol mozno ten najvacsi problem, ale tieto stredne-dlhe behy som uz davno nerobil a nikdy neviem, ako na ne telo zareaguje. Tak som si radsej dal iba pohodovu 10ku a 25ka zostala na vikend. Nakoniec ma ale mrzelo, ze som v Luxembourgu dal iba tych 10km, fakt sa tam vyborne behava a teraz som sa vybral udolim z Grundu smerom do Hesperange, no nadhera. Mesto este spalo, obcas nejaky podobny zufalec ako ja, no normalne sa mi nechcelo v polke otocit a bezat naspat. Potom cez vikend doma 25ka, tam nic vynimocne, asi 80% po prasnych cestach a oracinach, vlnity teren, obcas prudke stupanie. Akurat skoda, ze som nezobral fotak/mobil, lebo v susednej dedine bola akurat nejaka feria, vsetko vyzdobene, zeny vo flamenco satach, radost tade bezat :)

Mimochodom, fajn "bezecky" zazitok z cesty do Luxembourgu. Nestihali sme vlak v Parizi, tak sme z letiska brali taxik. V Parizi na stanici rychlo vybieham z taxiku, kolega este platil. Ja som si teda myslel, ze rychlo vybieham. Ale, majuc v nohach 25km dvojsmerku z predosleho dna, to asi nebolo nic moc. Lebo v jednom momente som si iba periferne vsimol kolegu (pred ktorym som mal dobry naskok), ako sprintuje na vlak...a to sa naozaj len tak mihol popri mne...som cumel ako puk. Tu je pekne vidiet rozdiel medzi tymi, ktori behavaju pravidelne pre radost a medzi tymi, ktori si to setria na chvile, ked sa to naozaj zide :) V kazdom pripade, ten vlak sme nestihli, usiel nam o 51s...

Tento tyzden ma caka relativne oddychova faza. V nedelu idem skusit polmaraton, tak necham telo trocha relaxovat. Na tu nedelu sa uz tesim, davno som nebezal nic sutazne. Troska mi vsak robi starosti prava pata, od vikendu pobolieva, tak uvidim, ze co z toho nakoniec bude.

7 comments:

  1. No dcera beha s peprakem:). V nouzi je to udajne hodne ucinny, ale hlavne ti to da dobry/lepsi pocit bezpeci a uz tim se pravdepodobnost napadani snizuje o rad..
    Taky pokud je pan psa nablizku muzes rvat, ze mas peprak a ze pokud po tobe pes vystartuje, ze ho pouzijes.. Taky existuji urcite ultrazvukove odrazovace, ale o tom jsem mezi bezci neslysel..
    S temi nebezci.. To se ma tak, lidi, co behaji se rozbihaji pomalu, aby si neco nanatrhli, neublizili si, obzvlast, kdyz nejsou v bezeckym a nemaji dobre boty.. Jjo, kdyby se bezelo o par set metru dal, to by byla jina, ne?
    Drzim palce, uzij si 1/2M! 12:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Peprak? No neviem, ci by som nim nejake polobesneho cokla skor nenasral do nepricetnosti. Ale hej, je to moznost. A s tymi nebezcami mas pravdu, z 0 len tak nevysprintujem, mozno je to podvedome, nezahriate telo je v spiacom mode :)
      Cez vikend drzim palce! Skusis ist pod 3:00h?

      Delete
    2. No je zname, ze peprak je vec, ktera donuti psa (i cloveka), aby se zabyval jen sam sebou... Ne, ze bych to pouzil, ale da to klid, coz zase snizuje napadeni..
      Pod 3h? No chtel bych se zlepsit (3:12), ale 3h je hoodne drsna hranice... Tim spis, ze ja ted "spatne" ladim, nebo da se rici delam standardni (=svoje) chyby.. To nekdy rozebereme.. :)
      MSF! At nam to v sobotu bezi!!! HH

      Delete
  2. Je to v lidech. Asi pred 20ti lety me coby klusajici dorostenku pokousal pes v prazskem parku Folimanka a pak jsem se dlouho psu bala. Po letech jsem si poridila pyrenejskeho horskeho psa a zase jsem se bala, aby si tohle 70ti kilovy dobracisko nechtelo 'hrat' s nejakym nahodnym kolemjdoucim. Ne, ze by nekdy nekoho kousla, ale vysvetlujte neznamym pocestnym, ze ten pes se k vam vali nadzvukovou rychlosti jenom z radosti a ze neublizi. Pri nasich prochazkach jsem se proto naucila 'monitorovat obzor' a April pokazdy vcas zacvaknout do voditka. Mam zkusenost, ze majitele vetsich psu (a samozrejme behaci) tuhle disciplinu maji - daleko horsi jsou rozmazleni mali podvrataci.
    Andalusie je myslim co se psu tyce podobna Kypru, tam jsem stravila nekolik mesicu - sice jsem nebehala, ale i tak to bylo pri rannich/vecernich prochazkach o hubu. Peprak doporucuju!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tych s voditkom este ako tak zvladam, tie psy ma iba ak naseru alebo naplasia. Horsie je to vsak s tymi kvazi tulavymi alebo tymi, co ziju niekde na samote, kde nie su pod kontrolou a maju volny pohyb. U tych nikdy neviem, co bude...

      Delete
    2. Vole, by som sa na to vybodol. Este mam v pamati, aky som bol posrany, ked som si v Chorvatsku chcel ist zabehat a domaci mi vravia - "tam po skalach? Chod len vo vybramoch a dlhych nohaviciach, inak ta hady zozeru....."

      Inac, najneradsej mam tie potkany na voditku. Su strasne dotierave. Ale horsie su ich majitelky, ked tie potkany schytaju kopanec.... ;-)

      Delete
  3. to ja som ten anonymous, by chance...

    ReplyDelete